Deník · Procházka

Thaur v detailech.

Letní den, vesnice, fotoaparát. A žádný plán, jen jít pomalu.

Většina lidí Thaurem jen projede. Já jsem vystoupila a šla pěšky. Kdo jde pomalu, vidí víc: napůl otevřenou okenici, srdce z kamene, meteostanici, ve které se zrcadlí nebe. Tady jsou moje malé nálezy a jak jsem je fotografovala.

01

Rám z trávy

Klekla jsem si.

Kostelní věž fotí každý ze silnice. Já jsem si klekla do vysoké trávy a fotila skrz stébla. Rozmazaná stébla v popředí tvoří rám, věž stojí ostře mezi nimi a mraky udělají zbytek. Jeden krok stranou, o půl metru níž, a z pohlednice je najednou vlastní obraz.

Kostelní věž v Thauru, vyfocená skrz vysokou trávu
Napůl otevřená okenice nad rozmazaným dřevěným plotem v Thauru
02

Popředí vypráví s námi

Za plotem.

Nahoře okenice, napůl otevřená jako ospalé víčko. Dole tři latě plotu, měkké a rozmazané. Mezi nimi vede omítkou prasklina, skoro jako cesta nahoru. Popředí nechávám schválně neostré, aby ho oko vnímalo, ale doputovalo k oknu.

03

Ostrost jako ukazatel

Náprstník u plotu.

Bílý náprstník se naklání přes starý dřevěný plot, jako by se chtěl dívat na ulici. S otevřenou clonou je ostrost jen na květech. Plot vede jako linie do hloubky a červené muškáty v pozadí se mění v jemné barevné skvrny.

Bílý náprstník nad starým dřevěným plotem
04

Odraz

Počasí dvakrát.

Stará meteostanice na zdi domu. Až na druhý pohled jsem si toho všimla: ve sklech tří budíků se zrcadlí mraky a hory. Stanice tedy ukazuje počasí dvakrát, jednou ručičkou a jednou jako obraz. Takové chvíle se nehledají, najdete je, když se zastavíte.

Stará meteostanice, v jejíchž sklech se zrcadlí mraky a hory
05

Jeden motiv, hodně prostoru

Malé nálezy.

Kámen ve tvaru srdce na betonové zdi. Malé zelené jablíčko na rezavém plechu. Oba motivy jsou drobné, a právě proto jim dávám hodně místa. Klidné plochy kolem, malá hloubka ostrosti a z maličkosti se stává hlavní postava. Srdce tam mimochodem postavil někdo jiný. Já jsem ho jen našla.

Kámen ve tvaru srdce na betonové zdiMalé zelené jablíčko na rezavém plechu
06

Linie

Cesty pro oko.

Trávy visí přes betonovou zeď a v protisvětle kreslí jemné oblouky. Obrubník vede jako podle pravítka k obecnímu úřadu. Kvůli tomu jdu úplně k zemi, skoro do výšky očí s kamenem. Linie vedou pohled, aniž by si toho člověk všiml, a dávají směr i tomu nejobyčejnějšímu místu.

Trávy visí v protisvětle přes betonovou zeďObrubník jako linie k obecnímu úřadu v Thauru
07

Staré železo, červené akcenty

Práce, která zanechává stopy.

Rezavý pluh, mezi tím pavučina, která se třpytí v protisvětle, a vzadu čeká traktor. O kus výš stará stodola s rozcuchanou střechou a vedle ní červený obraceč sena jako slunce z kovu. Taková místa miluju: vyprávějí o práci, o letech, o lidech, kteří nejsou na fotce, a přesto jsou všude.

Rezavý pluh s pavučinou, v pozadí traktorStará dřevěná stodola na louce s červeným obracečem sena
08

Pohled vzhůru

Nebe jako pozadí.

Nakonec jsem se podívala nahoru. Kříž na světlé zdi kostela proti hluboké modři, kříž na šindelové střeše mezi mraky. Z žabí perspektivy se nebe stává klidnou plochou a všechno rušivé zmizí. A pak, mezi okapem a balkonem, fialové tričko na sušáku, které tančí ve větru. I všední den má svou poezii.

Kříž na světlé zdi kostela proti modrému nebiKříž na šindelové střeše mezi mrakyFialové tričko na sušáku pod okapem

Co si z toho beru.

Pro dobré fotky nemusíte jezdit daleko. Stačí zpomalit. Přesně tenhle cit pro detail přináším i do vašich fotek: do vaší firmy, vašeho produktu, vašeho všedního dne. Malé věci často řeknou o vás nejvíc.

Poptat focení