Deník · Příběh

Rozplakala jsem ženu.

Ve 4 ráno. V její vlastní pekárně.

01

31 let pekárny. S manželem. Každý den od tří ráno.

Na webu: chleba. Rohlíky. Pec. Její manžel.
Ona: ani jedna fotka.

02

„Nejsem fotogenická. Vyfoť radši preclík.“

Řekla to tak, jak se říká něco, na co člověk myslel tolikrát, že to zní jako pravda.
Tak jsem vyfotila preclík. A čekala.

03

Pak se zasmála.

Mouka na tváři. Rozcuchané vlasy. Unavené oči. A přesto zář, která rozjasnila celou pekárnu.
Nevšimla si, že mačkám spoušť.

04

Ukázala jsem jí fotku.

Hned uhnula pohledem.
„Hrozná. Smaž to.“

05

Pak přišel její manžel.

Dlouho se na fotku díval. A pak řekl nahlas, přede všemi:
„Schováváš se před každým foťákem. Ale já se na tebe každý den dívám, jako bys byla to jediné, co jsem v životě udělal dobře.“

06

V pekárně bylo úplné ticho.

Jen pec bručela. Otočila se, jako by musela zkontrolovat chleba.
Ale viděla jsem, jak si moučným rukávem otírá oči.

07

Fotku jsme nesmazaly.

Dnes je na jejím webu. A druhá visí v pekárně, přímo nad pecí.
Aby každé ráno viděla, co vidí on.

08

Za každou firmou stojí člověk, který se nikdy nevidí tak, jak ho vidí ostatní.

Možná jste to Vy.

♥

Jsem Lucie.

Reklamní agentura a fotografka. A ta, která se dívá, když to sami neděláte.

Ukážu Vašim zákazníkům to, co lidé, kteří Vás mají rádi, vědí už dlouho.

Fotky · Videa · Příspěvky · Creative Direction

Domluvit schůzkuZobrazit balíčky